Zámek Červená Řečice , původně blatný hrad  stojí v centru města Červená Řečice, v okrese Pelhřimov. Od roku 1958 byl chráněn jako kulturní památka České republiky, roku 2014 došlo k prohlášení za národní kulturní památku.


Hrad vznikl v území, které vlastnili vlastnili pražští biskupové, kteří někdy ve 2. polovině 13. století nechali na místě zámku vystavět tvrz. Za biskupa Tobiáše z Bechyně asi vznikla tvrz a nedaleký kostel byl opevněn proti nájezdům Oty Braniborského a taktéž proti Vítkovcům. Na počátku 14. století za arcibiskupa Arnošta z Pardubic prošla přestavbou do podoby gotického hradu. V této době hrad sloužil především správě panství. K rokům 1384 a 1392 jsou doloženy pobyty arcibiskupa Jana z Jenštejna s doprovodem, v němž je zmiňován i generální vikář Jan z Pomuku. V roce 1415 hrad od arcibiskupa Konráda z Vechty odkoupil Jan z Chotěmic. Ten ovšem musel coby katolík odejít do vyhnanství a během husitských válek hrad v roce 1422 pravděpodobně dobyli husité a tak se kolem roku 1428  panství dostalo do rukou Mikuláše Sokola z Lamberka, který na hradě vyjednal mír s Oldřichem II. z Rožmberka.


V roce 1436 vrátil císař Zikmund panství Janu z Chotěmic, ale ten jej již následujícího roku zastavil Mikuláši Trčkovi z Lípy, po jehož smrti v roce 1453 se dostalo do rukou Ladislava Pohrobka. Od něho jej v následujícím roce získal páni z Ústí, čímž se dostalo do majetku Jindřicha ze Stráže. Po Jindřichově smrti v roce 1466 hrad zdědil jeho syn Michal, který se postavil proti králi Jiřímu z Poděbrad. Roku 1467 hrad dobyl Petr Břekovec z Ostromeče, pán na Kamenici a Loutkově a umístil sem svoji posádku. Hrad připadl králi a ten jej daroval Petru Břekovcovi. Ten jej krátce na to prodal Trčkům z Lípy.


Zanedlouho poté se nejvyšší kancléř Jan ze Šelmberka, manžel Johanky ze Stráže, přihlásil o panství jako o dědictví Jindřicha ze Stráže a panství roku 1480 získal. Od něho jej roku roku 1497 odkoupil Bohuslav Leskovec z Leskovce. V 60. letech 16. století za Šebestiána Leskovce z Leskovce prošel hrad přestavbou na renesanční zámek. Přestavbu zámku dokládá i přídomek na Nové Řečici, pod kterým je Šebestián Leskovec zaznamenán na sněmech v letech 1569-1570.


Po jeho smrti roku 1582 se o zámek starala vdova Žofie z Nečtin a po ní od roku 1585 Kryštof starší z Leskovce, který provedl další úpravy. Po roce 1595 zámek spravovala jeho sestra Anna, manželka Jana Šlejnice ze Šlejnic. Již roku 1597 mění panství majitele znovu, když jej odkoupil Heřman z Říčan. Někteří příslušníci vedlejších větví Leskovců se proti tomuto obchodu postavili a Albrecht Šebestián Leskovec dokonce zámek, jenž byl sídlem Viléma mladšího z Říčan, obsadil, ale nakonec zůstal v držené pánů z Říčan. Roku 1612 zámek zdědil Jan z Říčan, ovšem po Bílé hoře o něj přišel a roku 1623 jej císař Ferdinand III. postoupil arcibiskupu Arnoštu Vojtěchu z Harrachu. Ten zde za třicetileté války hledal úkryt.


Další arcibiskupové se o zámek příliš nezajímali, až na Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka, který jej nechal opravit. Poslední velká rekonstrukce před znárodněním proběhla za Františka Kordače a jeho nástupce Karla Kašpara.


Dnešní zámek představuje protáhle šestiúhelníkovou pravidelnou dispozici, původně opevněnou příkopem napájeným vodou za sousedního rybníka. Na severní straně před ním se dochovaly pozůstatky mohutného valu. Nároží západní části zajišťují dvě nepravidelné polygonální bašty. V prostoru nádvoří se vypíná mimořádně subtilní štíhlá věž, tuto věž dosavadní literatura považovala za zbytek gotického hradu. Gotického původu je bezpochyby i jižní trojprostorová budova východního nádvoří a silná obvodová zeď na východě.