Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí severovýchodně od Havlíčkova náměstí. Během staletí byl nedílně spojen s historickým vývojem města, byl poškozen požáry i válečnými událostmi a poté opravován. Původní raně gotická stavba z poslední čtvrtiny 13. století je dílem řádu německých rytířů. Přestavba je písemně doložena až kolem roku 1380.


Za husitských válek byl kostel značně poničen, později byl v redukované formě obnoven a v 16. století byla vestavěna renesanční kruchta a tribuna s malbami z konce 16. století. Větších stavebních úprav doznal až v letech 1633–1637, kdy byl přestavěn jako jednolodní, s kaplemi na severní straně s valenou klenbou. Nový, barokní sloh přinesli do města augustiniáni a ti inspirovali i barokní přestavbu děkanského chrámu.


Za děkana Jana Křtitele Seidla byla v letech 1706–1709 postavena kupole nad presbytářem, zřízena zákristie a kaple v závěru presbytáře. Tím chrám dostal zcela odlišnou dispozici. Stavbu zajišťoval místní stavitel T. Schopper. Kupole byla opravena začátkem 20. století. Poslední stavební opravy kostela jsou ze 70. a 90. let 20. století. Vnitřní vybavení kostela je převážně barokní, hlavní, raně barokní oltář ze 17. století je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.


Další oltáře jsou ze 17. a 18. století, barokní je i epitaf rodiny Stamicovy, z doby renesance je cínová křtitelnice. V době barokního mariánského kultu byl v kostele na oltáři sv. Ignáce umístěn poutní obraz tzv. Černé madony, ochránkyně obyvatel města před hrůzami válek i před nemocemi. V kapli sv. Barbory se nachází rokokový oltář s obrazem, který namaloval brodský měšťan J. F. Stamic, bratr hudebního skladatele J. V. Stamice. Byl sem přenesen ze zbourané barokní kaple sv. Barbory, která původně stála východně za děkanským kostelem a byla zrušena josefínskými reformami. Později sloužila jako hlavní škola, nyní na jejím místě stojí Rubešova škola.


Z nejstarší doby, z konce 13. století, se do dnešní doby zachovala čtvercová předsíň na severní straně a dolní část hranolovité věže s mohutným sedlovým portálem na jihozápadním nároží. Věž, vysoká 51 metrů, je nejen dominantou města, ale také skrývá jeden z nejstarších českých zvonů Vilém, ulitý ve 30. letech 14. století, patrně pro klášter vilémovský, zničený husity. Městu ho prodal tehdejší majitel města Mikuláš Trčka z Lípy roku 1453. Další dva zvony jsou již mladší – sv. Barbora z roku 1400 a sv. Václav z roku 1542.


Na věži upoutají tři hodinové ciferníky, české i německé, umístěné zde při opravě kostela roku 1881. Raritou je staročeský ciferník dělený na 24 hodin, přenesený na kostelní věž z Dolní brány, zbourané v 19. století. Kostelní věž bývala až do 70. let 20. století obydlím rodiny hlásného, která obývala světničku v posledním patře kostelní věže. Jeho povinností bylo hlídat, zda někde ve městě nehoří, staral se také o zvony a natahoval věžní hodiny. Z dnes přístupné věže je nádherný pohledna město i okolí. V kostele se konají bohoslužby římskokatolické liturgie.


Děkanský kostel byl původně ohrazen hřbitovní zdí se vstupní bránou. Byl to hlavní hřbitov uvnitř ohrazeného středověkého města. Pohřbívalo se na něm do roku 1784, kdy byl hřbitov zrušen josefínskými reformami. Pozůstatkem jsou cenné náhrobní kameny ve vnější zdi kostela, datované do 17. a 18. století. Dnes je kolem kostela parková úprava, navazující na městský park Budoucnost.