Zříceniny hradu Kamýk u Litoměřic se nacházejí výrazném čedičovém suku na okraji obce Kamýk asi 3 km severozápadně od Litoměřic.Nelze vyloučit, že Kamýk sloužil pravděpodobně již ve 13.století jako sídlo rytířů ze Sulejovic.


První zmínka o tvrzi Kamýku pochází z r. 1319, kdy král Jan Lucemburský udělil tvrz Kamýk v dědičné léno Jindřichovi z Kamýka. Král měl zřejmě na hradu, střežícím spolu se Střekovem labskou vodní cestu, značný zájem. Jindřich z Kamýka se zde uvádí až do roku 1347. Jeho potomci jako Kamýčtí z Pokratic ztratili na hrad Kamýk nárok.


Kamýk znovu připadl koruně a roku. 1352 jej Karel IV. dal v manství jako úhradu dluhu Zbyňku Zajícovi z Házmburka. Zajícům náleželo kamýcké zboží do roku 1425, kdy je Mikuláš Zajíc z Házmburka prodal husitskému hejtmanovi Hynkovi z Kolštejna. Hynek z Kolštejna padl o dva roky později při pokusu o obsazení Prahy. Kamýk pak nakrátko opanovali Zikmund Děčínský z Vartemberka, Jan Smiřický ze Smiřic a Zbyněk Zajíc z Házmburka, kteří z něj plenili okolí.


Hrad znovu získal Mikuláš Zajíc z Házmburka, který jej roku 1431 znovu prodal Vilémovi z Konic a ze Lstiboře. Páni ze Lstiboře na Kamýku sídlili a později se po něm i psali. V roce 1468 náležely k inventáři hradu pušky, ovšem pokles jeho vojenského významu však potvrzuje propuštění kamýckého panství z lenního svazku králem Vladislavem II. Jagellonským roku. 1482. Roku 1547 nechal Vilém Kamýcký ze Lstiboře (zemř. 1551) hrad opevnit a postavit na něm nový palác a nechal nad novou branou vytesat svůj erb. Vilémův syn Jan Všebor sice ještě na hradě bydlel, ale po vzniku nové renesanční tvrze pod hradem přestalo staré sídlo vyhovovat a starý hrad začal někdy okolo roku 1600 pustnout. Posledním majitelem Kamýka z rodu Kamýckých ze Lstiboře byl Jan Jiří, který r. 1628 panství prodal Heřmanu Černínovi z Chudenic a odešel do ciziny. Definitivní konec hradu Kamýka znamenal rok 1631, kdy byl dobyt a zpustošen saským vojskem a později obsazen Švédy. Černínové pak připojili pustý hrad k lovosickému panství, s nímž sdílel další osudy.

Stavební vývoj hradu probíhal nejméně ve třech etapách, během nichž mohlo být změněno i komunikační schéma. Původní hrad či spíše tvrz tvořila obytná pětiboká věž, nesnadno přístupná po kamenných schodech ve skalní průrvě. Zbytky věže dosahují rozměrů 9,5 x 12 m. podle starých vyobrazení z 19.století se před tímto skalním vstupem nacházela již z větší části pobořená zeď, připojená ke skále. Do obvodové hradební zdi byla až později vestavěna mladší obytná budova asi z roku 1547. Venkovní zeď palácové budovy je starší, asi ze 15.století. Tato zeď a budova byly postaveny z bělavého vápence na rozdíl od věže postavené z čediče.


Přístup k hradu byl  zřejmě veden jižním svahem, kde stávala pravděpodobně brána. Cesta se točila a ze západní strany se vstupovalo předpokládanou druhou branou do jádra hradu.  Skálu s věží obklopovalo předhradí, jehož hradba je doposud částečně dochována. K ní byla na jihu při renesanční přestavbě přiložena obytná budova (nový palác), pro niž byla prolomena velká, částečně zachovaná, segmentově zaklenutá obdélná okna. Pod novým palácem byly ve skále vyhloubeny sklepy. S renesančními úpravami by mohlo souviset rovněž přeložení přístupové komunikace do severního a severozápadního parkánu. Vše silně poničila mladší vesnická zástavba. Tato dolní část hradu není dnes volně přístupná.

Hrad Kamýk je příkladem využití vulkanického sopouchu ke vzniku přírodou velice chráněné stavby.