Opárno jako opevněné sídlo i jako ves existovalo již ve druhé polovině 13. století. Roku 1276 se mluví o vsi Oparnu v minulém čase (byla tehdy asi pustá) a hranice dnes neexistující sousední obce Veselí se vymezuje potokem Stepelínem, tekoucím pod horou Hrádek, což je nepochybně označení pro hrad Oparno. Další zpráva z r. 1344 se týká dohody Smila z Vchynic s klášterem altzellským, jímž Smil získal od kláštera doživotně pozemek rozbořeného mlýna „hradu mému příležící po toku potoka Thopelin" (zřejmě Stepelín). Neměl tam dát lámat kámen a stavět mlýn. Mohl však „jiné pokoje k přebývání stavěti".


Z toho lze soudit, že tehdy došlo na hradě k nějaké stavební činnosti. A. Sedláček se domnívá, že vlastní hrad vystavěl právě Smil z Vchynic, který se r. 1356 psal po Oparně. Hrad Oparno tedy vznikl asi ve třetí čtvrtině 13. století, byl jedním z nejstarších hradů v kraji a v prvé polovině 14. století se tu stavělo. Typově se obalová hradba podobá vnitřní hradbě Házmburku (D. Menclová). Hrad měl dosti důležitou polohu nedaleko cesty z Prahy do východního Saska a A. Sedláček uvádí zprávu, že král Václav IV. potvrdil Vchynským starodávné právo na ochranu lovosického statku, kde tvrz ještě nebyla.


Hrad Opárno nedaleko Lovosic, vystavěný v prvé polovině 14.století, představuje klasickou ukázku hradu s plášťovou zdí. Jeho hlavním obranným prvkem byla vysoká obvodová hradba s průběžným ochozem, k níž se z vnitřní strany přikládala nižší zástavba. Hrad tedy neměl věž a jeho zranitelné střechy byly kryty před přímou střelbou. Na Opárně existovaly v jádře minimálně dvě budovy, hrad byl pochopitelně vybaven nezbytným předhradím.


Hrady z plášťovou zdí představují běžný typ v dolním Rakousku, na Moravě a ve Slezsku. U nás jsou spíše vzácností, větší počet ukázek se vyskytuje pouze ve východních Čechách. Opárno nepřečkalo nástup renesačního způsobu života a nedlouho po samém začátku 16.století se změnilo ve zřízceninu.