Původní gotický hrad založili pánové z Krumlova někdy před rokem 1250. Představovali pobočku mocné rodu Vítkovců s pěticípou zelenou růží ve znaku. Když pánové z Krumlova vymřeli v roce 1302, jejich příbuzní pání z Rožmberka zdědili hrad .


Rožmberský rod zde měl své sídlo až do roku 1602. Jméno a tři století jejich vlády jsou spojeny s největší dobou rozkvětu města a hradu. Ve druhé polovině 16. století byl zámek přeměněn na nádhernou renesanční rezidenci. Město také získalo většinu svého dnešního vzhledu. V té době představitelé rožmberského panství zastupovali významné osobnosti české aristokracie, vzdělané humanisty, patrony kultury a umění a prominentní politici, kteří naplní nejvyšší post v Českém království.


Poslední člen rožmberského rodu Petr Vok prodal krumlovský hrad a panství v roce 1602 rakouskému císaři Rudolfovi II.


O dvacet let později císař Ferdinand II. dal krumlovské panství Eggenbergům, mocnému šlechtickému rodu z Horního Rakouska. Díky knize Johna Kristiana I. Eggenberga, který zastupuje rodinu Eggenbergu třetí generace, byl intenzivní rozvoj zemědělství, stavebních činností a umění evidentní v 80. letech minulého století a zámek Český Krumlov překonal období provinční zaostalosti a stagnace v ekonomice a umění v důsledku třicetileté války. Kníže Johann Christian z Eggenberku převedl zámek Český Krumlov do působivého barokního sídla.


Když Eggenberk zemřel bez nástupců v roce 1719, nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků - zdědil Krumlovský hrad a panství. Již v druhé generaci ukázal Josef I. Adam Schwarzenberga svou kreativní osobnost. Krádežný a podnikatelský podnikatel, stejně jako spíše milé umění, hrál důležitou roli v rozsáhlých rekonstrukcích hradu. Sklon ke kultuře císařské rezidence ve Vídni přispěl k obohacení stavebních inovací i společenského života na hradě s kulturním impulsem evropského významu. Ke konci 18. století, a zejména v 19. století, se stala zřejmá stagnace umění a ekonomiky,


V roce 1947 byla majetkem Schwarzenberku včetně Českého Krumlova přenesena do českých provinčních statků a po zrušení provinčního systému se stala majetkem československého státu v roce 1950.