První zmínka o kostele sv.Jakuba je z roku 1396, kdy byl připomenut jako filiální ke kostelu sv. Petra, který stával v místech nynějšího hřbitova do roku 1796. Kostel sv. Jakuba byl poškozen v době husitských válek a následně pak ještě požárem v roce 1711. V roce 1722 se propadl strop a po té byl celý kostel barokně přestavěn. V roce 1792 byl povýšen na farní. Brzy nato byl zrušen hřbitov, který se u něho nacházel.


Kostel znovu v roce 1843 vyhořel a až do roku 1911 měl místo věžní báně dřevěnou nízkou střechu. V roce 1974 byla střecha natřena, v roce 1974 a 2000 byla opravena fasáda. Výška kostela je 36 m. Ve výklenku do náměstí je socha sv. Jakuba, patrona všech horníků a poutníků. Kostel  je zasvěcen sv. Jakubovi Staršímu, patronovi poutníků. Jako jeden z mnoha dalších Božích příbytků se nachází na Svatojakubské poutní cestě vedoucí ke hrobu sv. Jakuba do španělského města Santiaga de Compostela.

Kostel je jednolodní obdélná stavba s mohutnou hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář je protáhlý, půlkruhovitě uzavřený a na jihu k němu přiléhá čtvercová sakristie.Stěny jsou členěny lizénami, okna jsou vysoká z půlkruhovými záklenky. loď je sklenutá valeně uprostřed plackou na vtažené pilíře.


Vnitřní vybavení je většinou rokokové, hlavní oltář je rámový, kartuše je nesená anděly. Obraz na oltáři pochází ze zrušeného kostela sv.Kříže na vrchu Vrabině u Stodu. Představuje tři svaté Jany, Křtitele, Evangelistu a Nepomuckého v zástupu andělů. Vlevo od hlavního oltáře jsou  sochy sv.Terezie a sv.Kateřiny, vpravo pak sv.Elišky a sv.Ludmily. Kazatelna je barokní z roku 1740. Po levé straně kostela je oltář sv.Jakuby z první poloviny 17.století a vpravo oltář sv.Anny. V předsíni kostela je socha Ježíše Krista s pouty.


Přes Kladruby vedla ve středověku důležitá mezinárodní cesta, tzv. norinberská zemská stezka, která se zde rozdvojovala na větev tachovskou a přimdskou. Později zde vedla dočasně i stezka řezeňská. Trasa obou cest byla lemována prastarými kamennými kříži, které se nacházely většinou u odboček z těchto cest do do přilehlých vesnic, nebo důležitých křižovatek.Mnohé z těchto křížů byly během dlouhých staletí poničeny, nebo zapomenuty, jiné zůstaly. Používáním silniční a polní mechanizace byl často jejich povrch narušován, proto bylo rozhodnuto přenést některé do jednoho místa. Několik z nich je tedy vsazeno před vchodem do kostela na náměstí v Kladrubech.