Klášter cisterciaček Porta coeli neboli z latiny Brána nebes( Monasterium Cisterciense Porta Coeli) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie najdeme v obci Předklášteří u Tišnova v okrese Brno-venkov. Areál kláštera je památkově chráněn, v roce 2010 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.


Založení kláštera cisterciaček uvažovala Konstancie Uherská společně se svým manželem, králem Přemyslem Otakarem I. K realizaci jejich záměru však došlo až po Přemyslově smrti v roce 1230. Namísto Prahy, kde měl konvent původně sídlit, byl zvolen moravský Tišnov. Sestry do klášterního provizoria zřejmě přišly pravděpodobně v roce 1232, první zmínka o klášteru pochází z roku 1233. Kromě Konstancie podpořili nový konvent také její synové, český král Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Královna-vdova zde nalezla místo svého posledního odpčinku, zemřela roku 1240 a byla zde pochována, podobně jako její syn markrabě Přemysl, který zemřel o rok dříve. Jejich hroby však dosud nebyly nalezeny.


Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1233–1240 jako románsko-gotické bazilikální trojlodí s příčnou lodí. V západním průčelí se nachází zdobený ústupkový portál francouzského typu ve stylu tzv. burgundsko-cisterciácké gotiky. Zřejmě současně a také v dalších letech probíhala stavba navazujícího raně gotického ambitu s kapitulní síní, přičemž celá kvadratura byla zřejmě dokončena v polovině 13. století. V té době byl klášter také obehnán hradební zdí zesílenou věžemi a příkopem. K následujícím výrazným přestavbám kláštera patří stavba sídla abatyše,  nové opatství, za presbytářem kostela. Na začátku 17. století, po roce 1641 stavba východní kvadratury a roku 1662 nahrazení zastaralé a částečně také již zastavěné středověké hradební zdi novou ohradní zdí kolem celého areálu včetně hospodářských budov. V první polovině 18. století došlo ke stavbě hospodářského dvora a přestavbě proboštství, v letech 1738–1749 byla vybudována severní kvadratura.


Klášter byl zrušen na základě dekretu Josefa II. v roce 1782. Z konventního kostela se stal farní chrám, zbytek areálu kláštera byl po roce 1786 průmyslově využíván jako tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar.


Myšlenka obnovy tišnovského kláštera se zrodila v polovině 19. století v hornolužickém konventu v Marienthalu. Ten v roce 1861 zakoupil celé tišnovské panství a v následujících letech probíhala jednání s vládou, řádovými představiteli a biskupstvím. Protože se nepodařilo získat zpět původní klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl v letech 1900–1901 vybudován nový konventní kostel stejného zasvěcení v novogotickém stylu. Německé cisterciačky do Předklášteří definitivně přišly v roce 1901, kdy byl konvent obnoven. Klášter fungoval do roku 1950, tehdy však byl v rámci akce K zrušen. Některé řeholnice zde mohly zůstat a pracovat na státním statku. K obnově konventu došlo v roce 1990. Jedná se tak o jediný fungující ženský cisterciácký klášter v Česku a slovanských zemích.