Kostel Nanebevzetí Panny Marie je místem posledního odpočinku Markéty ze Žeberka

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Plané v okkresu Tachov  je původně pozdně románský z druhé čtvrti 13.století. Pětiboký presbytář s nárožními sloupky a profilovaným soklem je románský ze druhé čtvrti 13. stol. Sokl pokračuje i na východní stranu dvojice věží, které stávaly po obou stranách presbytáře. Jižní z nich má na východě lomené gotické okénko. V západním průčelí hlavní lodi kostela osazen lomený, raně gotický portál. Původní kostel stavěný až do druhé třetiny 13. stol., měl tedy polygonální kněžiště s dvojicí věží po stanách a obdélnou loď. Ve druhé třetině 14. stol. připojeny nižší boční lodě zaklenuté křížovými žebrovými klenbami.


Hlavní loď nad střechami lodí bočních zůstala bez oken. Vznikl tak kostel typu pseudobasiliky. V období pozdní gotiky na začátku 16. stol. byla teprve zaklenuta hlavní loď křížovými klenbami na klínových žebrech. Klenby obou podvěží jsou z období přechodu gotiky a renesance. Jižní věž snesena neznámo kdy, severní až na začátku tohoto století.


Barokizace kostela zahájena r. 1659. Z té doby snad pochází kruchta. Radikálnější byla pozdně barokní přestavba z r. 1745. Tehdy upraven celý vnějšek kostela včetně průčelního štítu. Uvnitř zřízena nová klenba presbytáře a štuková dekorace interieru.


Většinu zařízení působivého a bohatě zdobeného interiéru kostela tvoří barokní mobiliář z 18. století. Monumentální hlavní oltář s představeným tabernáklem, sousošími Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější Trojice i skulpturami zemských patronů pochází z roku 1768. Vzácnými součástmi vnitřního vybavení jsou čtyři tabulové obrazy křížové cesty z roku 1621 a malba Panny Marie Pomocné, která vznikla v 16. století v Itálii. V jižní lodi a kolem kazatelny byly zazděny náhrobníky někdejších majitelů Plané, mezi nimi i Markéty ze Žeberka, sestry krále Jiřího z Poděbrad. Severní lodi dominuje barokní oltář s obrazem Plánské madony. Zvenčí u východní strany kněžiště připomíná rodinná tumba plánského rodáka J. F. Löwa z Ersfeldu, dvorního lékaře císaře Leopolda.


Na začátku tohoto století snesena severní věž a r. 1920 postavena nová po její severní straně. Hřbitov při kostele dosahoval až k městské bráně dosud zčásti zachované. Do hradebního příkopu tu postavena patrová budova pětibokého půdorysu - patrně klasicistní.