Původní stavba kostela v Mečeříži je tedy známa ze 14. století a ten byl renovován po bělohorské bitvě roku 1620. Původně byl postaven v gotickém slohu, k němuž byla později přistavěna na západní straně malá barokní předsíňka. Na severní straně stála sákristie bez venkovských dveří.


Nad střechou na hřebeni kostela byla malá věžička se zvonkem. Kněžiště (presbytář) kostela bylo uvnitř stejně široké jako kostelní loď, zvenčí však loď byla širší. Sklenutí bylo křížové bez žeber, v závěrce byl okrouhlý svorník se značkami. V kněžišti byly 4 konzoly. Jedno z oken bylo zmodernizováno, bylo opatřeno hlubokými špaletami, za oltářem bylo gotické okno mírně lomené s pískovcovým ostěním a špaletami.Sanktorium (svatostánek na oltáři) po straně evangelia bylo goticky lomeno a profilováno obloukem, vpravo byl čtyřboký výklenek. Dveře do sakristie byly polokruhové s pískovcovým ostěním, na hranách seříznutým, klenba byla valená v barokním provedení.


Vítězný oblouk lomený, byl mnohem nižší než presbytář a loď, která byla krytá plochým stropem, osvětlena již modernějšími okny, které byly dvě na jižní straně a jedno na straně severní. Kruchta byla dřevěná a v rozích podložená, varhany pocházely z roku 1819 a byly poprvé instalovány ve zdejším kostele, jejich stav byl velmi zchátralý (pozn. uvedeno z roku 1911).


Hlavní oltář s obrazem sv. Heleny byl rovněž velmi sešlý. Nad dveřmi vedoucí za oltář byly dvě sochy, a to sv. Václava a sv. Vojtěcha, které pocházely ze 17. století. Kazatelna byla vyzdobena obrazy čtyř církevních hodnostářů z konce 17. století.


Starý kostel, který byl obnoven po třicetileté válce, dosloužil a dne 20. března 1911 se začal bourat, aby na jeho místě byl postaven nový podle plánu c.k. stavebního rady Ludvíka Lablera. Dlouhé dva roky trvalo, než byl 20. června 1913 slavnostně vysvěcen nový kostel v Mečeříži , který je v současné době chráněnou památkou společně s prosotorem bývalého hřbitova, hřbotovní zdi a zvonice.