Kostel sv.Bartoloměje v Solopyskách skrývá hrobku Vraždů z Kunštátu

[ title]
První písemná zmínka o obci je z roku 1352 s ustanovením faráře Markvarta ke zdejšímu kostelu. Koncem 14. století byla ves rozdělena mezi klášter zbraslavský a vladyky ze Solopysk. Zbraslavský klášter vlastnil celou ves, tvrz s poplužím vladykové. Po ukončení husitských válek odebral Zikmund Lucemburský duchovní správu Solopysk klášteru zbraslavského a připojil je k panství kolínskému, ke kterému patřily Solopysky až do roku 1544, kdy je získal Jindřich Voděradský z Hrušova a na Dobřeni. Po jeho smrti rodinný majetek rozšířil jeho syn Jiřík o obec Dobřeně a o druhou část obce Solopysky. Solopysky tak s Dobření sdílely svůj osud až do poloviny 17. století.

Kostel sv.Bartoloměje od východu

Kostel sv.Bartoloměje v Solopyskách byl  původně gotický, zbarokizován byl v letech 1750—51 Antonínem Palliardim na náklad Václava Vraždy z Kunvaldu. Kostel je obdélný, jednolodní, s pravoúhlým presbytářem se sakristií a oratoří po jižní straně, s jižní otevřenou předsíní a západní hranolovou věží. Okna jsou půlkruhová, na věži, členěné lizénami jsou kamenné znaky Mirků ze Solopysk z roku 1490.

Půdorys kostela podle K.Kibice

Interiér kostela je  sklenut plackami na pilastrech, nástropní fresky z legendy sv.Bartoloměje (od  J.a V. Kramolínů z roku 1752); nad triumfálním obloukem jsou znaky Voračických z Paběnic a Vraždů z Kunvaldu.

Interiér kostela

Zařízení kostela je pseudorenesanční z 2. poloviny 19. století, kazatelna je rokoková.  Za kostelem je kaple Kalvárie  z poloviny. 18. století, ve tvaru edikuly lemované pilastry, ve výklenku původní poničené sousoší Kalvárie, pod kaplí je hrobka Vraždů z Kunvaldu.

Interiér kostela

Významným předělem v historii obce se stal rok 1738, kdy vedle Červeného Hrádku koupil Jan Václav st. z Kunvaldu i zdejší ves. Obec se tak dostala pod vládu Vraždy z Kunvaldu. Na popud Václava Vraždy z Kunvaldu byl v letech 1750 – 1751 místní gotický kostel sv. Bartoloměje barokně přestavován. Vybudována byla i rodinná hrobka baronů Vraždů podle návrhu Antonína Pilliariho. Až do roku 1868 fungoval okolo kostela i hřbitov. 

Podle : Kol., Umělecké památky Čech P/Š, 3.svazek

(lh,turistickelisty.cz,foto archiv)