Barokní děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích se nachází v centru města na rohu Dlouhé a Jezuitské ulice v jihovýchodním koutu Mírového náměstí naproti Staré radnici. Pro svoji typickou bílou barvu se mu také říká bílý kostel. Dominantou stavby je věž vysoká 54 metrů s ochozem a věžními hodinami. Mezi nejzajímavější artefakty v jeho interiéru patří obraz Kristus na hoře Olivetské litoměřického mistra z počátku 16. století, z vnější výzdoby pak socha Panny Marie s Ježíškem na jižní straně budovy.


První zmínka o kostelu je z 12. února 1235, dochována je část zdiva kostela. Na počátku 15. století měl kostel hlavní oltář a šest bočních oltářů , stála zde také kaple sv. Kateřiny (1480) v blízkosti  dnešní věže. Jsou zde nejstarší známé části zdiva v Litoměřicích - několik zazděných oken ze 13. století. Před polovinou 14. století byl součástí městského opevnění. Z této doby pochází i gotická věž vysoká cca 54 m, poprvé připomínaná v r. 1341, která byla upravena v letech 1501-17 mistrem Jiříkem z Plzně. Její zděný ochoz se čtyřmi nárožními věžičkami je až z r. 1584. Věžní hodiny pocházejí z roku 1554. Pozoruhodná stanová střecha kostela vznikla až roku 1570 za vedení mistra Valentina Schneidera. V roce 1612 byla stavba prodloužena po dnešní průčelí.


V roce 1686 kostel částečně vyhořel a  byl provizorně upravenm tak, aby mohl sloužit svému účelu. Toto provizorium trvalo až do let 1717 – 24, kdy byl celý kostel zbarokizován podle návrhu stavitele Octavia Broggia, který je také údajně v kostele pohřben. Štukatérské práce provedli F. a M. Dollingerové a kamenické práce O. Kraus. Byl také zrušen hřbitov, který se rozkládal kolem kostela. Při barokní přestavbě kostela došlo také ke spojení kostela s městskou věží, která původně stála samostatně. Kostel má nyní, kromě oltáře hlavního, ještě dvanáct oltářů bočních.


Giulio Broggio obnovil koncem 17. století kapli sv.Barbory a postavil kapli sv.Rocha. Jeho syn Octavio provedl barokizaci této gotické stavby v l. 1718 - 19. Sochařské a štukatérské práce prováděli Franz (František) Tollinger a Petr Antonius Bianchi. Hlavní oltář postavil syn O.Broggia - Antonio (* 1718), zřejmě podle návrhů svého otce. Pozoruhodným obrazem zde je "Kristus na hoře Olivetské" od tzv. Litoměřického mistra z poč. 16. století. U jižní stěny kostela je socha P.Marie s Ježíškem z r. 1680 na paměť morové epidemie. Kolem kostela býval až do r. 1790 hřbitov. Přímo v kostele jsou mimo jiné pohřbeni stavitelé Giulio a Octavio Broggiovi. Přibližně roku 1350 zde začal kázat Konrád Waldhauser, než byl r. 1360 povolán Karlem IV. do Prahy.


Ve věži visí nyní čtyři zvony. Největší z nich je zvon Václav z roku 1501, Ptáček z roku 1512, Vojtěch z roku 1524 (přenesen z kostela sv. Vojtěcha v Litoměřicích), Martin z roku 1691 (přenesen z kostela sv. Martina v Mlékojedech). Oba posledně jmenované zvony byly sňaty za druhé světové války a zabaveny pro válečné účely, ale naštěstí nedošlo k jejich zničení a tak byly v roce 1946 znovu posvěceny a umístěny na děkanství v Litoměřicích.