U Jezernice je nejdelší železniční viadukt u nás

[ title]
Železniční mosty jsou ve srovnání s mosty silničními podstatně méně známé. Běžný cestující vlakem o nich většinou při jejich přejezdu mnohdy ani neví a z oken vlaku je navíc může pozorovat jen velmi obtížně. Železniční tratě často vedou v členitém terénu mimo ostatní komunikace, takže ani automobilista je nemusí dobře vidět (ten díky zákazu stání na mostech nezná většinou ani silniční mosty). Poněkud jiná je situace u našeho patrně vůbec nejdelšího železničního viaduktu mezi Lipníkem nad Bečvou (dnes tvoří Jezernice součást aglomerace) a Hranicemi na historické trati z Vídně do polské Bochnie. Ten totiž vede souběžně se silniční komunikací.

Viadukt u Jezernice

Viadukt tvoří součást bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž první úsek byl dán do provozu roku 1837. Pro finanční potíže se však jezernický viadukt dokončil až o 5 let později, ale do provozu byl uveden až v roce 1847, při zprovoznění tratě z Lipníku do Bohumína. Sestává z celkem 35 větších oblouků o světlosti 7,59 metru a 7 menších půlkruhových oblouků o světlosti 5,69, když tloušťka kleneb je 0,63 metru. Opěry jsou prodlouženy rovnoběžnými křídly. Zároveň jde v podstatě o mosty dva: starší cihlový, který byl později zdvojen mostem kamenným. Ten byl postaven v roce 1873 (při stavbě druhé koleje) a je téměř kopií cihlového. Na jeho čelní zdi je pak dochována pamětní deska z roku 1873. Viadukt přemosťuje jak potok Jezernici na její pouti z Oderských vrchů do blízké Bečvy, tak místní komunikaci. Celková délka viaduktu činí 426,33 metrů, celková šířka 8,8 metru (samotná šířka kolejiště pak činí 8 metrů) a výška až 10,6 metru.

Železniční viadukt

Obec Jezernice, podle níž se viadukt nazývá, je vzdálena asi 1 km. Právě bujná vegetace kolem potoka brání celkovému fotografování mostu, které je možné jen v zimních měsících. Cihly - z nichž jsou původní části viaduktu - byly jako materiál k železničním mostům použity ještě například ve Znojmě (na náš nejvyšší železniční most), dále při stavbě nadjezdů trati Brno -Znojmo, cihelné valbičky byly i s litinovými konstrukcemi nadjezdů sneseny z trati Brno-Kojetín.

Železniční viadukt u Jezernice

V rámci modernizace úseku tratě Přerov - Hranice na II. tranzitním železničním koridoru byly v letech 1999 – 2001 oba viadukty u obce Jezernice rekonstruovány. Objekty vykazovaly klasické poruchy běžné u kamenného zdiva na jakýchkoliv klenutých mostech: vypadané spáry, trhliny v pilířích, podélné trhliny v klenbách, utržené klenební věnce, vykloněné průčelní zdivo, apod.

Nejvyšší kamenný viadukt v Čechách je na trati "sázavského pacifiku" u Žampachu

Kamenný viadukt byl kompletně sanován (injektáž, spárování, kleštiny Helifix, nová železobetonová deska, hydroizolace). U cihelného viaduktu byla sanována spodní stavba (injektáž, spárování, vysokopevnostní kleštiny Helifix). Vzhledem k degradaci cihelného zdiva bylo nutné klenby vybourat a vyzdít nové, na lícní straně z mrazuvzdorných cihel. Hlavní nosnou konstrukci pak tvoří železobetonové klenby, kotvené do cihelných kleneb kovovou sítí. Čelní zdi byly znovu postaveny z původních kamenů. Mostovka byla vytvořena nasazenou železobetonovou deskou, která most rozšířila na 10,7 metru (místy až na 12,3 metru) a stala se podkladem pro hydroizolaci.

Podle : Dušan Josef, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

(lh,turistickelisty.cz,foto NPÚ)