Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky.

Pole osázená chmelem patří neoddělitelně k naší krajině. První údaje o pěstování chmele na našem území jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století.

Chmelu se v české kotlině vždy dařilo, šištice se používaly jako zelenina, na léčení a k prodloužení trvanlivosti obilného piva. První zmínky o chmelu na našem území se sice datují k roku 859, ale pivo se tu jistě vařilo mnohem dříve. Pivo se vařilo v klášterech a zhruba od 13. století i ve městech, která se v té době rozvíjela. Král uděloval právo várečné a právo mílové, tj. že v okruhu jedné míle (necelých 10 km) se smělo prodávat jen místní pivo.


Na konci léta se širé lány kolem Žatce a Úštěku zelenají. Mnohametrové konstrukce drží popínavý chmel otáčivý, jehož výhonky ovíjejí sloupky a drátky vždy jen ve směru hodinových ručiček. Drobné zelené plody, které nakonec skončí v pivu, připomínají malinké šišky.

Ještě v 80. letech jezdili středoškoláci a vysokoškoláci povinně na chmelové brigády, dnes velkou část práce zastanou stroje. I přesto se však rostliny odstřihávají ručně a dlouhé píchavé liány se ručně rozmotávají, než je pohltí česačka a vyplivne šištice. Některé chmelnice dodnes pořádají na konci sklizně dočesnou - slavnost chmele a piva, kde si užijeme lahodného moku i tance.

Chmel vyžaduje velmi výživnou půdu a klima s dlouhým teplým létem, daří se mu proto na rovinách chráněných okolními horami. Nejkvalitnější roste na Žatecku, kde mu tzv. dešťový stín vytvářejí Krušné hory, Doupovské vrchy a oblé České středohoří, ale chmelnice najdeme i v tršické oblasti na Moravě, mezi Olomoucí, Prostějovem a Přerovem.