Na doslova mokré vernisáži 17.2.2018 budete mít možnost na vlastní kůži poznat, že voda přináší užitek i potěšení. Vyzkoušíte vyprat prádlo na valše, pracím zvonem či v originální japonské pračce. Zjistíte, k čemu slouží klikyhák a mandl. Ale to není zdaleka vše…

V programu „Babiččino velké prádlo“, který vznikl v Městském muzeu Svitavy, budete mít možnost kromě již zmíněného, vyzkoušetsi, jak těžké je nanosit vodu na vahadle, nebo žehlit starými žehličkami. Ale nebojte se, myslíme i na to příjemnější, po těžké práci si oddechnete a ve tvořivé dílně si vyrobíte barevný balíček z několika druhů vonných solí do koupele.


A jak to s tím praním v historii vlastně bylo? To se dozvíte na velikonoční výstavě ve třídě B. Martinů, kterou právě takto poličské muzeum zahajuje a která je o tom, jak naši předkové prováděli jarní očistu těla i ducha.

„Velikonoce se dříve slavily nejen jako církevní svátky. Připomínaly především začátek jara a celého hospodářského roku. Během příprav na ně probíhal důkladný úklid v domácnosti, větrání příbytku, praní prádla. Lidé se věnovali nejen očistě těla, ale i svého ducha. Činili tak zpytováním svědomí, přemýšlením nad svými hříchy, návštěvou obřadů v kostele, modlitbou a jinými symbolickými úkony. V lidové víře k obojímu dobře posloužila voda, proto se hojně objevovala při různých zvycích a obyčejích. Voda špínu a zlo odplaví, nemůže prý být ničím znečištěna. Voda je nezbytná k životu. Je potřeba dobře s ní hospodařit a šetřit jí,“ uvádí kurátorka výstavy etnografka Mgr. Stanislava Cafourková.

Pračka neznámé značky - výrobce neznámý - rok výroby kolem roku 1900

„Na výstavě uvidíte mnoho starodávných předmětů spojených s osobní hygienou i krášlením, s čistotou domu i praním prádla. Zvykoslovné předměty, používané k obyčejům, jako například posvěcené proutky kočiček, slaměná figurína smrti, nebo zelená ratolest létečka, budou replikami či napodobeninami těch původních. Ty se totiž vyráběly z přírodnin pouze pro jeden den nebo krátké období a po vykonání symbolického úkonu je pohltila řeka nebo sežehly plameny. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet některé činnosti a předměty,“ dodává.

A jak se to praní vlastně vyvíjelo?
Historie praní prádla je stará jako lidstvo samo. Jakmile se lidé přestali oblékat do kožešin a začali nosit tkané oblečení, vznikla i potřeba praní. Zpočátku se k praní používala pouze čistá voda, ve které se prádlo máčelo, otloukalo o kameny a máchalo. Postupem času si lidé všimli, že přidáním určitých látek do vody při namáčení, se odstraňování špíny z ošacení urychlí a ulehčí. Nejstarší zmínka o technologii praní pochází ze starého Sumeru a datována je do období 2 800 let př. Kr.
Prádlo se před praním máčelo ve vodě, do které se přidala směs zvířecího tuku a dřevěného popela. Zní to skoro neuvěřitelně, že prádlo se muselo nejdříve „zašpinit“ a až poté prát. Velkým skokem vpřed byl vynález mýdla.Ovšem největší skok ve vývoji praní však přinesl vynález valchy, které se vyráběly v různých dobách z různých materiálů, od dřevěných, z pálené hlíny, kamenných až po plechové, skleněné a z umělých hmot. V Čechách se používala běžně až do 50. let 20. století, kdy ji zcela vytlačily pračky. Teprve koncem 19. století, se začaly vyrábět prací stroje použitelné zpočátku v prádelnách, špitálech a později i v domácnostech.

Výstava SÍLA VODY OČISTNÁ VELIKONOCE NACHYSTÁ potrvá do 15. dubna 2018.

Turistickelisty.cz informovala Alena Zavoralová, Městské muzeum a galerie Polička.