Kostel sv. Mikuláše v Boru u Tachova je připomínán již v roce 1282. Za Bohuslava III. ze Švamberka kolem roku 1361 byl přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován.


Starý kostel byl zbořen roku 1738 a v této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel diecézních kněží farář Josef Schmidt, aby se nesmazatelně zapsal do historie nejen farnosti, ale i celého města. Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány jak v jeho Memorabiliích, tak i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že ".. svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde  zmíněný kníž e je Karel Tomáš z Lowensteinu.


Kostel je jednolodní, obdélný s presbytářem uzavřeným půkruhově a zevně trojboce, boční stěny jsou konkávní, pojižní straně presbytáře je čtvercová sakristie s oratoří v patře. Na jižní straně lodi je pozdně gotická hranolová věž s ochozem a jehlancovou střechou.


Ze západního průčelí kostela vystupuje střední rizalit s portálem, výklenky se sochami sv. Václava a sv. Floriána a s plastikou sv. Mikuláše. Uvnitř kostela jsou stěny členěny mohutnými pilíři se sdruženými pilastry a kladím. Plackovými poli je klenuta loď a presbytář. Sakristie a oratoř mají klášterní klenby s lunetami. Barokní výzdoba stěn pochází z poloviny 18. století, některé části výzdoby jsou mladší z 19. století. Mezi zařízením vyniká sloupový hlavní oltář od sochaře Jakuba Artschlaga. Hlavní oltářní obraz sv. Mikuláše i malbu Korunování Panny Marie vytvořil Josef Kramolín. Klasicistní kazatelna pochází ze 3. čtvrtiny 18. století.