Divišov se připomíná poprvé roku 1218 jako přídomek Diviše, jehož syn Zdislav založil nedaleko zdejšího rodinného sídla příhodnější hrad Šternberk. K němu potom náležela celá zdejší krajina. Z původního sídla divišovského, které bylo patrně někdo blízko v blízkosti gotického kostela, se nedochovalo nic. Divišovský kostel sv. Bartoloměje, který byl poprvé v literatuře uveden v roce 1350, byl původně klasickou gotickou stavbou. V roce 1742 vyhořelo městečko i kostel a požárem byly zničeny dokonce i kostelní zvony.


Nový kostel sv. Jakuba byl neprodleně postaven na místě starého v letech 1744 – 1748 zatím jen se sankusovou vížkou. Vysoká věž vystupující jako rizalit ze vstupního, západního průčelí, byla dokončena až r. 1793.


Barokní kostel je jednolodní stavba s presbytářem ukončeným segmentově a s obdélnými přístavky (oratoř a sakristie).  Loď má strop s fabionem, presbytář sklenut plackou a v závěru lunetami. Vnitřní zařízení bylo sem dáno z jiných chrámů ( z Karlova v Praze sloupový oltář raně barokní, v nástavku s kopií Madony Area coeli z r. 1760, sloupový oltář sv. Kříže z třetí čtvrtiny 17. století a sloupový oltář sv. Václava z r.oku 1661, z klášterního chrámu sázavského je rámový oltář sv. Prokopa s velkolistým akantem z doby kolem r. 1700). Dřevěná kazatelna je z roku 1751.


Na vypouklém řečništi je mezi válečnými trofejemi a rokajovou výzdobou plastický alianční znak majitelů českošternberského panství Františka Adama z Roggendorfu a Barbory Marie, rozené z Götzenu. Barokní sošky nad zpovědnicí a na pilířích kruchty jsou z první čtvrtiny 18. století. Na vnější stěně sakristie jsou zasázeny tři figurální náhrobníky, značně sešlapané. Na jednom je postava rytíře se šternberským znakem, na dvou ženské postavy se znakem rodu pánů z Říčan. Jeden  z nich náleží Marii Anně z Říčan. Pocházejí z konce 16. století.


V kostele se nachází rodinná hrobka rodu Šternberků a také je zde pochována Alžběta z Dubé, sestra krále Jiřího z Poděbrad a manželka Jiřího Holického, který vlastnil hrad Český Štenberk.