Morový sloup, který stojí na dnešním Masarykově náměstí ve Znojmě, patří k nejstarším na našem území. Byl postaven v letech 1679 – 1682 na paměť zažehnání velké morové epidemie na místě, kde zřejmě dříve bylo popraviště. O jeho autorovi se v podstatě neví, ale plastika Panny Marie Immaculaty by mohla mít nějakou souvislost s dílnou znojemského sochaře a gdaňského rodáka Michaela Mandíka.


Základ celého díla tvoří podstavec z mušlového vápence, do něhož je zakomponován známý motiv sv. Rozálie. Na podstavci najdete nápisy s chronogramem a výklenky, do nichž se vkládaly lampy. Jeden z latinských nápisů praví: „Záchrano nemocných – modli se za toto město – bojující s morem – zaslibují ti toto dílo.“ Znojemský morový sloup je specifický tím, že na něm figuruje patron města sv. Mikuláš. Jinak je obsazení standardní – sv. Florián, sv. Roch a sv. Šebestián.

Svatý Forián, patron hasičů a kominíků, zemřel roku 304, jelikož se nechtěl za žádnou cenu zříci církve. Kati mu na krk přivázali mlýnský kámen a hodili do řeky Enže. Sv. Florián je nejčastěji představován v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení.


Svatý Roch bývá ztvárněn jako vysoký muž v kněžském rouchu s berlou a se psem a legenda praví, že černou smrt přežil jen díky vroucím modlitbám a věrnosti svého psa, který mu po dobu jeho utrpení nosil do lesní pustiny krajíce chleba.

Svatý Šebestián (nebo také Sebastián), mimo jiné také patron umírajících, vojáků a střelců. Sv. Šebestiána poznáte snadno – je to téměř nahý muž připoutaný ke stromu a probodaný šípy. Jinou postavou, která může figurovat na morových sloupech, je sv. Rozálie. Zpodobňuje se jako žena umírající v jeskyni. Znojemský sloup je v rámci mariánských morových sloupů představitelem vývojové řady od manýrismu až po 19. století, jeho slohem je raný barok a barok.