Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě byl vystavěný po požáru města v roce 1515 podle plánů Rejtova žáka Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu na místě raně gotické baziliky. Ze staršího kostela se dodnes dochovala pouze krypta. Stavba nového chrámu, zasvěceného Panně Marii, byla zahájena roku 1517 a trvala až do začátku 17. století.


Jedná se o velké halové trojlodí s tzv. vtaženými pilíři, které ohraničují v interiéru kostela prostor  jednotlivých obvodových kaplí a člení emporový ochoz, zdobený polychromovanými renesančními reliéfy s biblickými výjevy. Původní projekt stavitelé kostela postupně měnili v duchu nových názorů, až se v konečné symbióze uplatnilo pozdně gotické i renesanční cítění nejen monumentální architektury, ale i jejího detailu.


Ve 2. čtvrtině 18. století byl východní chór uzavřen monumentálním hlavním oltářem, doplněným v sedmdesátých letech nadživotními sochami tyrolského sochaře B. Edera a obrazy jezuitského malíře J. Kramolína. Protiváhou oltáře se staly velké varhany v západní části empory, a optickou spojnicí soubor soch Krista a apoštolů od lobkovického sochaře J. A. Dietze z třicátých let 18. století, osazených na vnitřní straně pilířů lodi ve výši empory.


Při likvidaci starého města Mostu z důvodu těžby uhlí byl kostel přesunut v roce 1975 o 841,1 m do blízkosti barokního špitálu s gotickým kostelem sv. Ducha.  Stěhování kostela začalo 30. září roku 1975 a trvalo do 27. října. Kostel byl posunován na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Vodováhy a elektronická čidla sledovala veškeré pohyby a výškové odchylky kostela při cestě po nerovném terénu. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Na novém místě byl pak posazen na nové základy a probíhaly v něm až do roku 1988 restaurátorské práce.