Obec s původním názvem Ojprnice vznikla v 2. polovině desátého století. První zmínka se datuje v roce 993 v souvislosti se zakládáním břevnovského kláštera knížetem Boleslavem II., z podnětu pražského biskupa Vojtěcha z rodu Slavníkovců a se souhlasem papeže Jana XV. Roku 1235 bylo privilegium potvrzeno králem Přemyslem Otakarem II. V letech 1235 až 1245 svědčil na několika listinách krajský soudce Sazin, působící na hradě Plzni a píšící se z Vejprnic. Sazin patrně vlastnil díl vsi. Rodovým znakem Sazina z Vejprnic byla polovina koně. Dalším majitelem Vejprnic se stal ve 13. století chotěšovský klášter. Roku 1308 žaloval Bohuslav z Vejprnic Miroslava z Vochova za to, že oblehl vejprnickou tvrz.

Tato tvrz v lidovém podání stávala v severozápadní části obce v místě barokního kostela sv. Vojtěcha. První zmínky o tvrzi jsou z roku 1318, kdy je uváděn Bohuslav z Vejprnic. Po celé století se v držení vladyckého statku střídali vejprničtí zemané. Současně s vladyckou částí existoval díl vsi náležící zprvu klášteru, poté pánům ze Švamberka. Na počátku 15. století byly části spojeny a ves jako celek připojena k hradu Bubnu. Tehdy ztratila vejprnická tvrz význam panské rezidence. V 1. polovině 15. století prodělala tvrz období stagnace, jehož důsledkem mohl být dokonce zánik objektu. Vše se obrátilo k dobrému na konci 15. století, kdy bylo ve Vejprnicích panské sídlo obnoveno. Tvrz se v 1. polovině 16. století stala renesančním sídlem začleněným do tělesa hospodářského dvora. Ve 2. čtvrtině 16. století byla ves připojena ke křimickému panství. Sídelním centrem se staly Křimice a vejprnická tvrz opět ztratila své opodstatnění. Renesanční tvrz byla patrně totožná s centrálním objektem pozdější barokní zájezdní hospody. V následujícím období již nebyla tvrz jako panské sídlo využívána.


V roce 1352 vlastnil část vsi Ješek Slavibor z Vejprnic. Od 60. let 14. se stává část Vejprnic součástí rozsáhlého majetku Bohuslava ze Švamberka. Po jeho smrti získává tuto část obce jeho syn Ratmír - Racek ze Švamberka. Druhou část Vejprnic vlastnil vladyka Zachar, jak dokládá zápis z berního rejstříku z roku 1379. Na konci 14. století vlastnil část vsi Jaroslav z Plevného Újezda, který jej prodal roku 1407 Petrovi ze Vstiše.

Na konci 15. století sloučil obě části Vejprnic Heřman z Jezné a Nečtin a připojil je k panství hradu Bubnu. Od roku 1437 se datuje počátek sporu o hrad Buben a jeho součást obce Vejprnice. Tato pře byla ukončena až v roce 1456, kdy obec vlastnil Jan z Volfštejna, syn bývalého poručníka Viléma z Volfštejna, neboť jej údajně koupil od bývalého poručníka Viléma z Nečtin. Roku 1523 prodali Jan a Vilém z Říčan tvrz Vejprnice, celou ves i s dvory Felixovi Šťastnému z Říčan. V následující době se stala ves součástí křimického panství, které spravovali Točníkové z Křimic. Poté se stali majiteli majiteli Křimic s Vejprnicemi páni z Vrtby. Statky posledního majitele zdědil Jan Karel, kníže z Lobkovic, který je v roce 1870 postoupil svým dětem.


Dominantou obce je kostel sv.Vojtěcha. Dnes již neexistující původní gotický kostel je zmiňován již roku 1355. Roku 1368 je připomínán první zástavní pán a roku 1377 první farář. Jeho lokalizace je však otázkou. Ve Vejprnicích existoval ještě jeden kostel. Údajně stál v mokřinách a byl dřevěný. Později byl kostel přenesen do míst bývalého ovčína, nynější nové školy v severní části obce. V jeho blízkosti stála fara s myslivnou. Druhý vejprnický kostel prý vyhořel. Přítomnost zmiňovaných kostelů však na tradovaných místech nebyla prokázána. V roce 1722 byla zahájena stavba současného barokního kostela. Byl stavěn F. M. Kaňkou nebo jeho žákem Ignácem |Preé. Základní kámen byl položen 30. dubna 1722.Za éry Vrtbů byl původní gotický kostel nákladně přestavěn Františkem Maxmiliánem Kaňkou za přímé účasti architekta Františka Ignáce Pree. Základní kámen byl položen v dubnu 1722 a vysvěcení kostela se konalo 25. srpna 1726.


Po dobu dalších třiceti let byl kostel vybavován vynikajícím mobiliářem, realizovaným nejvýznamnějšími západočeskými umělci, sochařem Lazarem Widmannem, který zde vytvořil téměř padesát soch a malířem Františkem Juliem Luxem. Spolu realizovali jedinečně řešený presbytář s arkádami, zdobenými sochami a malbami, které stírají přechod mezi realitou a iluzí. Toto dílo nemá u nás obdobu. Na sklonku barokní éry byla kostelní loď znovu sklenuta a vyzdobena malbou Josefa Hagera a Jana Redelmayera. Předtím se dostalo kostelu vynikajících varhan proslulého tachovského varhanáře Antonína Gartnera (1769-70). Hrubá stavba pohltila starou část renesančního objektu (snad tvrze), což dokládá vrtbovský znak s letopočtem 1723 umístěný nad vchodem kostela. Kostel sv. Vojtěcha je jednolodní. Loď kostela je založena na obdélném půdorysu, z jehož unie vystupují na severní a jižní straně mělká široká ramena pouze naznačené příčné lodi.

Podle : Bukačová, Irena; Fák, Jiří; Foud, Karel Severní Plzeňsko II  
            Brachtel, O; Švábek, V Vejprnice