Kostel sv. Václava je nejstarší stavební památkou pražské čtvrti Prosek

[ title]
Kostel sv. Václava na Proseku v Praze je jedním z mála příkladů baziliky vystavěné mimo klášterní a městské prostředí. Ve vsi blízko Prahy byla založena krátká trojlodní bazilika bez příčné lodi, stavba co do velikosti značně redukovaná, přesto však zachovávající hlavní zásady bazilikální dispozice.

Západní průčelí kostela

Střední loď  o čtyřech klenebních polích (klenba je ovšem pozdějším doplňkem gotické přestavby) přechází ve čtvercový chór s příčně valenou klenbou a apsidou, která je sklenuta obvyklou konchou. Nad chórem se zvedá hranolová věž.

Interiér kostela

Užší boční lodě odělují prosté arkády na mohutných sloupech s hranolovými patkami. Původní pilíře  byly do podoby oblých sloupů údajně přitesány až v 18.století. Vně je dochován pouze obloučkový vlys pod římsou jižní apsidy, na apsidě hlavní pak obdobný vlys navazující na liseny. Západní průčelí, dnes kryté předsíní, dosud obsahuje románský portál s půlkruhovým překlenutím a profilovanou zdobenou archivoltou.

Půdorys kostela

Spolehlivé historické údaje o založení kostela se nedochovaly. Hájkova kronika uvádí, že kostel založil Boleslav II., jemuž se při návratu ze Staré Boleslavi do Prahy na tomto místě zjevil ve snu svatý Václav. Na základě průzkumů se udává vznik kostela na přelomu 11. a 12. století, popřípadě už v polovině až třetí čtvrtině 11. století. První z řady stavebních úprav kostela byla provedena už počátkem 13. století. Od roku 1311 je zde doložena farnost (plebánie), jména farářů jsou známa od roku 1356. Kolem roku 1420 byl kostel pobořen husity a poté přešel do správy utrakvistů, kteří jej v 70. letech 15. století opravili a původně románskou stavbu gotizovali. Po opětovném převzetí katolickou stranou byl kostel filiální a náležel do farnosti u kostela sv. Martina ve zdi.

Gotický portál

Za třicetileté války byl kostel vypálen. V roce 1675 byla obnovena farnost, pod kterou nově spadal i kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech a kostel sv. Pavla z Poříčskou bránou. Prvním farářem se stal Augustin Salát, dříve administrátor v Hostouni, který zemřel 18. května 1679 ve věku 39 let. V roce 1712 byla nad kněžištěm postavena hranolová věž, později (v 19. a 20. století) upravovaná, která nahradila dosavadní sanktusník. V rámci úprav provedených v roce 1770 byla zřízena nová sakristie za oltářem a rozšířena okna, tyto zásady však narušily stabilitu, a proto byla k zavěšení zvonů vybudována v roce 1783 na přilehlém hřbitově samostatně stojící zvonice. Další úpravy kostela byly provedeny v roce 1790.

Klenba lodě

Roku 1874 byly na kostelní věž instalovány hodiny. V roce 1929 byla farnost povýšena na děkanství, jímž byla až do 30. června 1994. Při přestavbě kostela v roce 1931 došlo ke snížení střech bočních lodí, obnovení zazděných románských okének v hlavní lodi a postavení nové sakristie na severní straně. V roce 1937 se uskutečnila celková oprava stavby a následujícího roku opravena krytina všech tří střech. V roku 2010 byly při východní hřbitovní zdi nainstalovány tři sochy Madon z přírodního kamene (z mramoru, pískovce a žuly) od sochařky Zuzany Čížkové, současně s tím byly provedeny parkové úpravy okolí kostela.


Podle : Kol., Architektura románská
            web městské části Praha 9

(lh,turistickelisty.cz,foto archiv)