Zámek Kozel měl demonstrovat návrat k přírodě

[ title]
Zámek Kozel je jedním z nejnavštěvovanějších památkových objektů v západních Čechách. Nezvyklé pojmenování zámku mnohé překvapí. Pro vysvětlení stačí zajet si jen pár kilometrů na jih od Plzně, nedaleko od obce Šťáhlavy.Na svahu kopce v udržovaném parku se ukrývá na první pohled skromný lovecký zámek. Za svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů. Právě v těchto místech naši prapředkové obětovali v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla. Četné archeologické nálezy v okolí zámku dokazují, že místo pro svoji výhodnou polohu nad řekou Úslavou bylo osídleno už před příchodem slovanských kmenů.

Zámek Kozel

Výstavba samotného zámku, který šlechta nazývala Jagdschloss /lovecký zámek/ bei Stiahlau, je datována do let 1784-1789. Stavbu objednal Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého a autorem projektu byl celkem neznámý pražský stavitel Václav Haberditz. Druhá polovina 18. století byla dobou společenských změn. To se odrazilo i ve stavebním slohu. Zámek byl budován jako venkovské sídlo šlechty. Je to ojedinělá klasicistní stavba u nás, v její architektuře a vybavení se vedle domácích uměleckých tradic 18. století projevuje francouzský vliv období Ludvíka XVI.

Nádvoří zámku

Zámek překvapí svou jednoduchostí. To mělo několik důvodů. Stavebník zámku byl ovlivněn myšlenkami francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, hlásajícího návrat k přírodě a budování venkovských sídel. Kozel měl vlastně sloužit jen jako ubytovací zařízení pro majitele a hosty při pravidelně pořádaných lovech v blízkých lesích. Dostavbu areálu zámku Kozel dokomponoval Ignác Jan Nepomuk Palliardi, podle jehož návrhu se stavěl i Strahovský klášter v Praze. Sochařské doplňky byly objednány u pražského sochaře Ignáce Platzera ml.

Nároží zámku

Jan Vojtěch Černín umírá v roce 1816. Jeho dvě manželství zůstala bezdětná a zámek i se štáhlavským panstvím odkázal svému prasynovci hraběti Kristianu Vincencovi Valdštejn-Vartenberkovi. Arnošt Valdštejn byl majitelem železáren v nedalekém Sedlci, ale především založil v roce 1859 v Plzni Valdštejnské strojírny. O 10 let později je odkoupil tamní zaměsnanec Emil Škoda a postupně z nich vybudoval největší strojírenský podnik v Rakousko-Uhersku na českém území.

Interiér zámku

Na zámku se z části zachoval původní mobiliář, který vytváří představu o zařízení loveckých zámků a letních sídel šlechty na přelomu 18. a 19. století. V každé místnosti jsou keramická klasicistní kamna zdobená rostlinnými motivy ve vrcholu zakončenými vázou. V nich se topilo z nádvoří, aby nebylo panstvo rušeno služebnictvem. Do reprezentačních místností zámku se vcházelo přes vstupní halu s malými zvonky u stropu. Každý zvonek měl jiné ladění, aby služebnictvo vědělo, do které místnosti je žádáno. Pro líčení a úpravu garderoby šlechtičen byl určen toaletní pokoj se zrcadlem dle benátského vzoru, ovšem vyrobeným v Čechách.

Interiér zámku

Modrý pokoj byl pracovnou hraběnky. Je zařízen stylovým nábytkem. Zvláštností je glóbus, který se nechá rozložit jako toaletní stolek nebo sekretář. Černínova první manželka Josefina,  pocházející z rodu Thun-Hohenstein byla milovnicí umění, a proto měla ve svém salonku různé hudební nástroje. Dnes je zde možné vidět i mimořádný kladívkový klavír z dílny Conrada Grafa.

Zámecké divadlo bylo původně maštalí pro nejoblíbenějšího koně zakladatele zámku. V první polovině 19. století ji Valdštejn nechal přestavět pro zábavu svých dětí na zámecké divadlo, které dnes patří k nemnoha zachovaným divadlům té doby. Do areálu zámeckých budov náleží spolu s jízdárnou, konírnou, lokajnou i kaplí, která dnes mimo jiné slouží jako koncertní a svatební síň, kde se konají civilní i církevní sňatky.


Podle : web NPÚ
            Vlček Pavel, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků

(lh,turistickélisty.cz,foto NPÚ a archiv)