Počátky města jsou spjaty s osídlováním východních podhorských oblastí Moravy ve druhé polovině 13. a na počátku 14. století. Městečko bylo založeno na náplavové nivě mezi řekou Bečvou a potokem Hážovkou. Na kopci položeném jihozápadně od vznikajícího sídla byl zbudován také hrad, o němž máme první zmínku z roku 1310. Po několik století byl správním centrem celého Rožnovského panství, kterévlastnila řada významných moravských a českých rodů – z Cimburka, z Kravař,  z Kunštátu, Pernštejnové. Roku 1539 byl hrad Rožnov pobořen a správa dominia byla přenesena do Valašského Meziříčí. Od roku 1548 až do počátku 19. století vlastnil rožnovské panství rod pánů ze Žerotína, které roku 1815 vystřídali Kinští. V roce 1880 obdržel Rožnov status města a od roku 1913 nese přídomek pod Radhoštěm.

Farní kostel Všech svatých byl postaven v polovině 18. století na místě původně dřevěného kostelíka. Projekt jednolodní barokní stavby vypracoval Jan Ignác Čapek z Nového Jičína. V červnu 1764 chrám vysvětil olomoucký biskup Maxmilián z Hamiltonu.


Z původního barokního vybavení se do dnešní doby dochoval jen hlavní oltář s cenným obrazem Všech svatých od významného vlámského malíře Anthonise Schoonjanse. Schoonjans byl ve své době velmi vyhledávaným umělcem. Věnoval se jak sakrální výzdobě, tak tvořil pro významné evropské šlechtické a panovnické dvory. Značnou část života strávil umělec u císařského dvora ve Vídni, kde patrně vznikl i oltářní obraz Všech svatých. Řada zobrazených svatých se totiž těší velké úctě v rakouském a bavorském prostředí, zatímco v našich zemích je upírána pozornost především k domácímu okruhu z pantheonu světců. K identifikaci postav použil malíř atributy, tj. předměty charakterizující život světců nebo nástroje jejich mučednické smrti. Jde o staletí neměnné umělecké symboly, jimiž autor mluví k pozorovatelům jasnou a srozumitelnou řečí. Dvě dominantní postavy na plátně, sv. Valentin a sv. Liborius, byly pod vlivem místní lidové tradice dlouho považovány za sv. Cyrila a sv. Metoděje, kteří měli podle této tradice působit také v tomto kraji a snad kázat i na slavném Radhošti.

Plastická, pro pozdní baroko typická, nadoltářní kompozice představuje Nejsvětější Trojici v den posledního soudu.

Koncem 19. století došlo k rozsáhlé rekonstrukci interiéru, při níž byla většina barokních prvků, kromě hlavního oltáře, nahrazena pseudoklasicistními. V téže době byla provedena kompletní ornamentální výmalba kostela, doplněná velmi zdařilými freskami s biblickými motivy na klenbě. Autorem fresek je Gustav Přeček st. ze Šternberka. Z někdejší bohaté výmalby je v nynější době možno obdivovat již jen nástropní fresky.


V předsíni kostela lze spatřit mohutnou, dřevěnou plastiku Krista na kříži. Jde o cennou anonymní práci. Anonymní je rovněž cenný obraz Piety, visící naproti kříži. Obě díla nesou rukopis Nazarénské školy.

Ze současného vybavení stojí za pozornost sousoší svatých Cyrila a Metoděje, které farnímu kostelu věnoval známý sochař Albín Polášek. V presbytáři je umístěna dřevěná plastika sv. Václava, dílo rožnovského sochaře Emila Solaříka, jehož otec v Rožnově provozoval dílnu na malovaný porcelán. Nalezneme zde také sochu Panny Marie Lurdské, která byla přivezena rožnovskými farníky přímo z místa zjevení v Lurdech.

Při renovaci kostela v závěru 19. století byla nahrazena původní kazatelna novou. Nezachovala se ani původní barokní křtitelnice. Nové dřevořezby Křížové cesty jsou dílem místního umělce Bohumila Knilla.


Koncem 19. století došlo k rozsáhlé rekonstrukci interiéru, při níž byla většina barokních prvků, kromě hlavního oltáře, nahrazena pseudoklasicistními. V téže době byla provedena kompletní ornamentální výmalba kostela, doplněná velmi zdařilými freskami s biblickými motivy na klenbě. Autorem fresek je Gustav Přeček st. ze Šternberka. Z někdejší bohaté výmalby je v nynější době možno obdivovat již jen nástropní fresky.

Zajímavostí je, že při nedávné rekonstrukci horní části 50 metrů vysoké věže kostela byly objeveny tubusy s historickými dokumenty z předchozích oprav kostelní věže v letech 1876 a 1909. Po doplnění kolekce o nové dokumenty ze současnosti, byla v roce 2007 schránka s tubusy uložena zpět do makovice věže.

Z první generace zvonů zůstal pouze tzv. „umíráček“, pořízený ještě pro původní dřevěný kostelík. Zvon zasvěcený sv. Františku z Assisi přežil jen díky tomu, že je po dlouhá léta uchováván ve farním depozitáři. Současná, čtvrtá generace zvonů byla pořízena po II. světové válce. Největší, 930kg vážící, je zasvěcen sv. Cyrilovi, další Panně Marii (435kg), následující sv. Josefovi (245kg) a nejmenší sv. Janovi (185kg).