Již jen pár dní mají návštěvníci oblíbené expozice Archa Noemova v Nové budově Národního muzea možnost spatřit výjimečný exemplář vyhubeného ještěra z Kapverdských ostrovů, velescinka kapverdského. Příští středu ho nahradí jiný vzácný unikát, tentokrát pocházející z ptačí říše, kdysi velmi hojný holub stěhovavý. V Arše Noemově se „uhnízdí“ na dobu přibližně půl roku, poté bude na jeho místě představen některý z dalších vyhynulých živočichů.

Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) patří mezi nejznámější vyhynulé druhy ptáků. Kdysi obýval lesy Severní Ameriky, kde se živil především žaludy, bukvicemi a dalšími lesními plody. Počet holubů stěhovavých se začal rapidně snižovat v průběhu 19. století, do té doby tento druh hnízdil v obrovských koloniích o desítkách kilometrů čtverečních a přesouval se ve velkých hejnech čítajících až dva miliony ptáků. Poslední hnízdo holuba stěhovavého v přírodě bylo nalezeno roku 1896 ve státě Michigan, poslední pozorování tohoto druhu pak spadá do roku 1899 ve státě Wisconsin. Úplným zánikem tohoto druhu bylo v roce 1914 úmrtí posledního jedince žijícího v zajetí v ZOO Cincinnati.

Příčinou vyhynutí holuba stěhovavého byla zřejmě expanze evropských osadníků severoamerickými pláněmi směrem na západ. Tu doprovázelo mohutné mýcení lesů a také nadměrný lov těchto holubů. Dalším doplňkovým faktorem mohlo být i sociální založení těchto ptáků, kteří hnízdili ve velkých koloniích. V momentě, kdy jejich početnost klesla pod určitou mez, mohli přestat hnízdit.

Na celém světě se v muzejních sbírkách zachovalo na 1600 exemplářů holuba stěhovavého, největší počet je však v Evropě, což je dáno tím, že se v 19. století holubi stěhovaví hojně dováželi do Evropy jako školní pomůcky. Teprve později se tyto exempláře ze školních kabinetů postupně přesouvaly do muzeí. Také Národní muzeum získalo tímto způsobem několik z deseti exemplářů tohoto druhu, které nyní vlastní. Vystavovaný jedinec byl Národnímu muzeu předán gymnáziem v Prachaticích v roce 1953.