Na fotografii staré 120 let je Chotkova silnice vybudovaná v
letech 1831 - 32, která spojila Malou Stranu s Mariánskými hradbami a nahradila
starou velmi příkrou úvozovou cestu zvanou Myší díra. Hlavní pozornost na
fotografii však upoutá rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb Pražského
hradu. A co se psalo o této naší největší památce v té době, to si můžete
přečíst v následujícím textu:
„Královský hrad pražský, jedna z nejctihodnějších památek
českých, v těch rozměrech, v jakých nyní jest, založen byl od Karla IV. roku
1333, ale již před tím stávalo v těch místech sídlo českých knížat. V letech
1484 -1502 dal jej obnoviti Vladislav II. od Beneše Lounského. Roku 1541
vyhořel, ale vystavěn byl znovu od Ferdinanda I. Nynější
své rozsáhlosti a podoby nabyl stavbami a opravami vykonanými za Marie Terezie
v letech 1757-1775.
Bývaly slavnými Hradčany, dokud na nich sídlili čeští
králové, kteří nyní jen velmi zřídka a velmi nakrátko tam se stavují; naposledy
ještě korunní princ Rudolf delší čas tam dlel. I úřad purkrabský, který jakožto
první v království dodával lesku zámku královskému, od roku 1848 zrušen byl docela
. . .
Třeba byl pohled na Hradčany odjinud, zejména od nábřeží
Františkova, daleko velikolepější, přece nevyrovná se co do zajímavosti tomuto,
od silnice Chotkovy, a ze strany od hradeb Mariánských, nejnověji bohužel
zastavenému vysokými domy činžovními. Viděti odtud nejstarší části hradu, a z
mohutného komplexu budov vyniká nejen krásný dóm svatovítský a bílé věže chrámu
svatojiřského, ale také starobylé věže zámecké, jako čtyřhranná věž Černá
vlevo, Bílá vzadu vpravo a kulatá Daliborka uprostřed. Odtud, poněvadž tudy je
také výhled do Jeleního příkopu, kdysi zoologické zahrady královské, hrad svojí
strnulostí a starobou připomíná nejvíc zašlou slávu a lesk, jemuž těšil se
dávno, najmě za císaře Rudolfa II., a oddělen jsa košatými houštinami stromů od
ostatních částí Prahy s ním sousedících činí dojem odloučené vznešenosti. Ze
všech těch budov mimo oba chrámy nejpopulárnější je dosud Daliborka se svými pověstmi
o rytíři Daliboru z Kozojed, který prý tam ve vězení housti se učil, pak za
střechami skrytá »Zlatá ulička« přilepená na hradební zdi a protkaná pověstmi o
alchymistech tam kdysi bydlivších“.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
