František Palacký měl svůj návrh připraven včas a zadal dílo známěmu českému kartografovi Václavu Merklasovi. Ten však z neznámých důvodů vyryl pouze dvě třetiny mapy na měděnou desku a práci nedokončil. V této podobě bohužel mapa nemohla vyjít, neboť šlo o torso. Společnost nauk rozhodla v roce 1874 pod předsednictvím Františka Palackého o dokončení díla a pověřila prací historika Josefa Kalouska. Ten mapu doplnil a významně opravil. v Praze se nepodařilo získat mědirytce a tak bylo dílo zadáno Antonínu Knorovi z rakouského vojenského zaměpisného ústavu, který práci skvěle provedl. Mapa vyšla v roce 1875 dokonce ve dvojím vydání.
Vydání bylo rychle rozebráno a poptávka po něm přetrvávala. Za dalších osmnáct let bylo rozhodnuto o novém vydání a opět se ujal práce Josef Kalousek, který mapu doplnil a opravil na základě bádání historika Augusta Sedláčka, fenomenálního autora patnáctidílné práce o českých hradech. Dílo bylo vydáno v roce 1894 a náklad opět rozebrán. Dalšího vydání se dočkalo až v letech 1972 a 2000.