Kostel Narození Panny Marie s augustiniánským klášterem se nalézá v Roudnici nad Labem. Klášter založil pro nový řád augustiniánských kanovníků biskup Jan IV. z Dražic po svém návratu z jedenáctiletého pobytu v Avignonu a to pouze pro kanovníky, kteří byli Čechy po otci i matce. Toto nařízení bylo změněno příkazem papeže Klementa VI. v roce 1349 a to na žádost roudnického probošta. Ve 14.století měla kanonie 30 kanovníků.


Základní kámen byl položen 25.května  roku 1333 a stavba trvala přes 20 let. První etapa stavby byla svěřena avignonskému mistru Vilémovi. Klášterní komplex je tvořen chrámem Narození Panny Marie a budovou vlastního konventu. Konvent měl původně čtvercový ambit s rajským dvorem, na východě s kapitulní síní. Klášterní kostel Narození Panny Marie je typickou stavbou české gotiky 1. poloviny 14. století.


Po celé 14. století vykazovala roudnická řehole aktivní činnost. První rána postihla klášter v roce 1421 při tažení Jana Žižky z Trocnova z Litoměřic do Prahy, kdy byl husity pobořen a vypálen. V roce 1431 přestala být Roudnice vlastnictvím pražských arcibiskupů a dostala se do správy světského feudála Jana Smiřického. Zlomem pro zdejší klášter byl rok 1603, kdy se roudnické panství dostalo do rukou Lobkowiczů. Manželka Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, Polyxena (rozená z Pernštejna), totiž v roce 1594 vymohla pro zdejší farnost titul probošství.


Klášter několikráte podlehl požáru, ale zásadní rekonstrukce se dočkal až v roce 1725, kdy byl přestavěn nejvýznamnějším severočeským architektem té doby, Octavianem Broggiem. Jeho zásahem byl dotčen především kostel a to ve stylu gotizujícího baroka. V rámci této přestavby musela být zbořena severní část ambitu.


Roudnický konventní kostel je bazilikálního typu se západním dvouvěžím a s dlouhým chÓrem. Do kouta svíraného presbytářem a východním průčelí jižní lodi byla vložena polygonálně uzavřená sakristie, v jejímž patře bylo situováno armarium. V něm se dochovala freska z let 1410-20, představující sv.Augustina a sv.Jeronýma s klečícími kanovníky v místnosti a s výhledem na Labe.


Oltáře postraních lodí a oba boční oltáře v presbytáři pocházejí z 2. poloviny 18. století, jejich autorem je sochař J. Hennevogel. Hlavní oltář je pak dílem jeho žáka J. I. Königa a pochází z konce 18. století. Od téhož autora je i kazatelna s rokokovou výzdobou postavená v roce 1777. Stěny presbytáře zdobí série 12 deskových obrazů tzv. “Pašijového cyklu” od malíře Hanse Heese a kopie votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.


Místní zajímavostí je rudný pramen vytékající z kláštera. Jak se traduje, právě podle něj získala Roudnice svůj název. Při návštěvě chrámu se pak lze vydat k tajemnému podzemnímu jezírku.