Trojlodní děkanský kostel Sv. Jakuba Většího pochází z doby založení města a patřil, jak vidíme na starých vedutách, vedle věžovitých bran k dominantě v panoramatu města. V roce 1543 byl přestavěn a rozšířen. Z této přestavby se dochoval presbytář, zákristie a v západní předsíni svorník klenby s vyobrazením městského znaku z roku 1543.

V roce 1599 kostel vyhořel a byl až na zvonici obnoven v roce 1606. Novou zvonici vybudoval v letech 1677–1683 pražský stavitel Václav Kapoun. Barokní ráz získal chrám po přestavbě v roce 1736. V letech 1770–1771 byly postaveny nad pobočnými loděmi empory. Důkladnou obnovou prošel kostel i jeho vnitřní vybavení za vedení známého architekta Josefa Fanty v letech 1903–1907.


Trojlodní kostel sv.Jakuba má valbovou střechu, s odsazeným, trojboce ukončeným presbytářem a s výraznou hranolovou věží mezi jižní stěnou lodí a presbytářem. K jižní a západní stěně se váže předsíň na čtvercovém půdoryse. Fasády jsou členěny opěráky (u věže pak pilastry), okna presbytáře jsou lomená s původní gotickou kružbou, u lodi kasulová a půlkruhově ukončená, u věže též půlkruhově ukončená. Hlavní loď i boční lodi, nad kterými jsou vestavěny empory, jsou klenuty křížovou hřebínkovou klenbou, sakristie i předsíně křížovou žebrovou klenbou. V ose presbytáře je zvnějšku kostela ke stěně přisazen jednoduchý pamětní litinový kříž se zlaceným korpusem Krista, vztahující se ke konstitučnímu roku 1848. U Z průčelí, jižně od předsíně, stojí litinový kříž na soklu se zdobenými břevny a postříbřeným korpusem. Zvnějšku severní stěny kostela je vsazena deska z červeného mramoru s reliéfem Ukřižovaného (podle UPČ z r. 1600). Předmětem ochrany je kostel, litinový kříž na kamenném soklu, pamětní kříž ve stěně presbytáře a pozemky vymezeného areálu.


Většina vnitřního zařízení kostela pochází až z doby po požáru chrámu v roce 1735. K nejhodnotnějším památkám patří obrazy malíře Jana Petra Molitora, a to obraz sv. Jakuba na hlavním oltáři a obraz sv. Jana Nepomuckého na oltáři téhož světce v levé chrámové lodi. Dále obraz Snímání Krista s kříže od neznámého malíře Van Dyckova okruhu, který se nachází na oltáři Božího hrobu v téže lodi. Sochy na hlavním oltáři a oltáři sv. Josefa, který je v hlavní lodi vlevo při druhém pilíři, vytvořil některý ze žáků sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Rokoková kazatelna z roku 1754 je dílem pražského řezbáře Josefa Šnábla. Historicky hodnotná je cínová křtitelnice z roku 1606 od Matouše Fleminka z Rakovníka.

Na východní straně kostela je umístěna železná deska manželů Hanikových s litinovým krucifixem z konstitučního roku 1848. Nad vchodem na kruchtu je deska zakladatele městské hudební školy a varhaníka Martina Podstatného.