Zámek v Horkách nad Jizerou tvoří spolu s kostelem svatého Mikuláše velmi působivý soubor staveb, umocněný dominantní polohou na výrazné ostrožně nad údolím řeky Jizery. Zdaleka viditelná stavba zámku se pyšní bohatými dějinami a může sloužit jako průvodce historickými slohy od gotiky po baroko. Součástí panství byly dříve vedle zámku a kostela také špitál, fara, pivovar a panský statek.

Zámek v Horkách nad Jizerou stojí na místě dávného opevněného osídlení ve výhodné poloze nad údolím řeky Jizery. Původní vesnice se nacházela na místě dnešních Brodců a účelem tvrze v místě zvaném „Horky“ byla pravděpodobně ochrana brodu a přes něj vedoucí obchodní stezky. Vlastní osada Horky ležící v podhradí byla založena v průběhu 15. století.


O založení tvrze nemáme žádné zprávy, prvním písemně doloženým majitelem byl roku 1346 Franěk z Brodce. K dalším majitelům patřili Škopkové z Dubé či Jan z Obříství. O původní podobě tvrze nemáme zprávy, avšak součástí dnešního zámku je zachovalé gotické zdivo v severním křídle, zhruba v místech současné školní kuchyně.


Nejstarší a historicky nejhodnotnější částí stavby je pozdně gotická věž, vystavěná na konci 15. století kameníkem Staňkem z Menšího města Pražského pro tehdejšího majitele zámku Vácslava Klusáka z Kostelce. Jméno stavitele se dochovalo díky desítky let se táhnoucímu soudnímu sporu majitele se stavitelem, jemuž odmítl zaplatit za provedené stavební práce. Věž je svým provedením podobná zámecké věži v nedalekých Košátkách a také dnes již zbořené tvrzi v Hrušově.


Počátkem 16. století, za vlády rodu Vančurů z Řehnic, byla tvrz rozšířena a přestavěna na renesanční zámek. Renesanční stavba zámku se zhruba kryje se severní křídlem, tedy s budovou dnešního internátu a jídelny. Roku 1561 se panství Horky stává majetkem rodu Kaplířů ze Sulevic. Kaplířům bylo ovšem panství po bitvě na Bílé hoře pro účast na protihabsburském povstání odňato a novými majiteli se až do roku 1738 stává ze saské Lužice pocházející rod Hartmanů z Klarštejna.

Za Hartmanů z Klarštejna došlo k poslední zásadní přestavbě zámku. Je vybudováno nové, východní křídlo v barokním slohu a ostatní budovy včetně věže prošly rovněž barokní úpravou. Objekt tak získává dnešní podobu dvoukřídlového barokního zámku, uzavírajícího nádvoří, které je ze zbývajících stran ohraničeno zdí a ozdobnou branou.

V pozdějších letech se majitelé panství často střídali. Bohužel se do dnešních dnů nedochovalo hodnotné vnitřní vybavení zámku, včetně rozsáhlé galerie 107 obrazů z období od poloviny 18. do poloviny 19. století, s řadou portrétů hraběcích rodin Clam-Gallasů a Nostitz-Rienecků. Rovněž se nedochoval hodnotný empírový nábytek, který byl součástí interiérů.

Roku 1830 byl v okolí zámku založen rozsáhlý park, který se rozkládal na terasách pod zámkem a v blízkosti Jizery na údolních nivách, v místech dnešního sportovního areálu. Z hodnotného parku se dodnes zachovalo jen několik soliterních okrasných stromů v místě parkurového cvičiště pro koně. Posledním majitelem zámku se po bankrotu šlechtického rodu Nostitz-Rienecků stává roku 1933 ředitel pražské exportní společnosti Josef Hégr. Po vyvlastění zámku roku 1948 bylo v jeho prostorách zřízeno zemědělské učiliště a potřebám školství budova slouží do dnešních dnů.