Na zámku Vrchotovy Janovice u baronky Sidonie Nádherné se scházely významné osobnosti

[ title]
Zámek Vrchotovy Janovice se nachází ve stejnojmenném městysi v okrese Benešov. První zpráva o Janovicích je z roku 1243, kdy se připomíná Kunrát z Janovic, jenž byl předkem panského rodu z Janovic. V letech. 1336 – 1356 se uvádí Herbart z Janovic, který severně od vsi založil asi v první polovině 14. století městečko, nazývané podle svého zakladatele Herbartovy Janovice; název Vrchotovy Janovice pochází až z 15. století podle dalších majitelů.

Posledním z pánů z Janovic, který zde sídlil byl pravděpodobně Purkart v roce 1402, další pak sídlili na Vysokém Chlumci. Z rodu Vrchotů z Vrchotic, dalších držitelů Janovic, se jako první připomíná v roce 1433 Bohuněk z Vrchotic, posledním byl patrně Jan Vrchota, který tu seděl ještě v r. 1528. V roce 1532 držel Janovice Vilém Osečanský z Osečan, od roku 1533 Předbor z Radešína. Jeho dědici prodali statek kolem roku 1540 Janovi staršímu z Říčan, po němž následoval syn Vlachyně (asi do r. 1589); patrně v jejich období byla přistavěna k staré tvrzi jižní část.

V roce 1603 přešly Janovice do majetku Jana z Vrtby, který sídlil na nedalekém Červeném Hrádku. Od r. 1609 je držel jeho syn Sezima, který později zdědil i Hrádek. Za pobělohorských konfiskací získal ještě řadu statků v okolí, zejména Votice, Voračice, Beztahov, Kosovu Horu. Zemřel roku 1648 a jeho synové se o otcovské dědictví rozdělili; Votice s Janovicemi dostal Ferdinand František, který ještě přikoupil Olbramovice.

Za něho byl v roce 1704 původní zvedací most před hlavním vchodem do tvrze nahrazen kamenným. Ve stavebních úpravách janovického sídla v pohodlnější zámek pokračoval v letech 1750 – 1766 jeho vnuk Arnošt František z Vrtby. Tehdy dostal zámek zvenčí i uvnitř novou, rokokovou tvář. Stropy schodiště do prvního poschodí a přilehlé stěny vyzdobil roku 1762 dekorativní malbou s rokokovými motivy František Dallinger. Řezbář Lazar Widmann doplnil tuto výzdobu drobnými alegorickými plastikami.


Posledním příslušníkem janovické větve vrtbovského rodu byl Adam František († 1807), jehož dědicem se stal František Josef Vratislav z Mitrovic († 1849). Za jeho nástupce Františka Vratislava byla v roce 1856 dokončena pseudogotická úprava zámeckého exteriéru. Okolí zámku bylo postupně proměňováno v anglický park s mnoha exotickými dřevinami. V r. 1879 koupil zadlužený janovický velkostatek Karel Nádherný z Borutína, v jehož rodě se zámek udržel až do r. 1948. Scházely se zde významné osobnosti své doby, Rainer M.Rilke, Karl Kraus, Max Švabinský, Viktor Stretti, Karel Čapek, Antonín Podlaha, Adolf Loos, Camillo Schneider,Mechtilda Lichnowská.Přijížděli díky osobnímu kouzlu a kultivovanosti Sidonie Nádherné, vraceli se díky její schopnosti vytvořit přátelské harmonické prostředí.


Janovický zámek dodnes představuje v stavebním jádře vodní tvrz z konce 15. a ze 16. století, přestavěnou v 18. století v rokokový zámek. Zbytky vodního příkopu jsou ještě patrné. Zámek má tři křídla v půdorysu o třech nepravidelných stranách, s trojúhelníkovým nádvořím, které je přístupné dvěma podjezdy; přes původní příkop k nim vedou dva klenuté mosty. Nejstarší část objektu je východní (asi z 15 století), která se v jihozápadním nároží opírá o původní věž čtvercového půdorysu. Jižní část s hlavním vchodem pochází ze 16. století.

Národní muzeum v Praze, kterému dnes zámek patří, užívá objektu jako depozitáře svých sbírek. V jedné místnosti je instalována část původní zámecké knihovny s expozicí věnovanou životu a dílu německého básníka pražského původu Reinera Maria Rilka a rakouského spisovatele Karla Krause.


Podle : Kol.Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy
           Vlček Pavel, Encyklopedie českých zámků

(lh,turistické listy,foto archiv)