V pátek 3. června 2016 ve 13 hodin bude na zámku v Lysicích slavnostně otevřena nová výstava věnovaná moravské spisovatelce Marii von Ebner Eschenbach, která byla nejen moderní ženou, skvělou spisovatelkou, autorkou dramat, ale i sběratelkou a podstatně se zasloužila o šíření informací o malebnosti a kulturním svérázu Moravy.
Nová expozice, která bude příští týden otevřena, je koncipována jako stálá celoročně přístupná interaktivní literární expozice, která je realizována nápaditým způsobem a Marii von Ebner Eschenbach nám představuje jako šlechtičnu včetně jejího osobního života, jako spisovatelku a v neposlední řadě jako mimořádnou ženu, která svým odkazem zastává výraznou pozici mezi nejvýznamnějšími dámami 19. století.
V letošním roce si připomínáme 100. výročí od úmrtí Marie von Ebner Eschenbach a napříč institucemi, jako jsou zámky ve správě Národního památkového ústavu, Moravským zemským muzeem, Moravským zemským archivem, Magistrátem města Brna, Masarykovou univerzitou, Vídeňskou univerzitou, pražským Klementinem a dalšími, se uskuteční výstavy, koncerty, divadelní představení a speciální komentované prohlídky.
Marie von Ebner-Eschenbach byla autorkou řady publikací, populární a dodnes platné jsou její aforismy. Byla první ženou, které udělila univerzita ve Vídni čestný doktorát, a vedle jiných poct byla v roce 1911 nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Marie von Ebner-Eschenbach
Narodila se 13. září 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže. Jejími rodiči byli František, hrabě Dubský a Marie, rozená svobodná paní z Vockelu. V roce 1848 se hraběnka Marie Dubská vdala za Morice von Ebner-Eschebach, svého o patnáct let staršího bratrance. Manželé se usadili v Louce u Znojma. V roce 1856 se trvale přestěhovali do Vídně a spisovatelka vždy v létě dlouhodobě zajížděla do Zdislavic a Lysic. Ve dvaceti osmi letech anonymně vydala satyru ve formě dopisů nazvanou Z Františkových Lázní a dále se soustředila na psaní dramat. Počáteční neúspěchy své literární dráhy svěřuje svému deníku, jehož psaní jí pomáhá vyrovnat se s kritikou v dramatické oblasti. Zlom nastává s románem Božena, který je skvěle přijat nejen čtenáři, ale i kritiky. Následuje próza Hodinářka Lotti, Die Freiherren von Gemperlein, Dorf - und Schloßgeschichten, Obecní dítě, Dvě komtesy, Krambambuli, Štědrý večer slečny Zuzanky, Ohne Liebe atd. V roce 1901 získala čestný doktorát na Vídeňské univerzitě a o deset let později byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 12. března 1916 ve Vídni umírá.
Turistickélisty.cz informovala Mgr. Dagmar Šnajdarová, PR, Národní památkový ústav, Územní památková správa v Kroměříži.
Nová expozice, která bude příští týden otevřena, je koncipována jako stálá celoročně přístupná interaktivní literární expozice, která je realizována nápaditým způsobem a Marii von Ebner Eschenbach nám představuje jako šlechtičnu včetně jejího osobního života, jako spisovatelku a v neposlední řadě jako mimořádnou ženu, která svým odkazem zastává výraznou pozici mezi nejvýznamnějšími dámami 19. století.
Z plakátu k akci
V letošním roce si připomínáme 100. výročí od úmrtí Marie von Ebner Eschenbach a napříč institucemi, jako jsou zámky ve správě Národního památkového ústavu, Moravským zemským muzeem, Moravským zemským archivem, Magistrátem města Brna, Masarykovou univerzitou, Vídeňskou univerzitou, pražským Klementinem a dalšími, se uskuteční výstavy, koncerty, divadelní představení a speciální komentované prohlídky.
Marie von Ebner-Eschenbach byla autorkou řady publikací, populární a dodnes platné jsou její aforismy. Byla první ženou, které udělila univerzita ve Vídni čestný doktorát, a vedle jiných poct byla v roce 1911 nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Marie von Ebner-Eschenbach
Narodila se 13. září 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže. Jejími rodiči byli František, hrabě Dubský a Marie, rozená svobodná paní z Vockelu. V roce 1848 se hraběnka Marie Dubská vdala za Morice von Ebner-Eschebach, svého o patnáct let staršího bratrance. Manželé se usadili v Louce u Znojma. V roce 1856 se trvale přestěhovali do Vídně a spisovatelka vždy v létě dlouhodobě zajížděla do Zdislavic a Lysic. Ve dvaceti osmi letech anonymně vydala satyru ve formě dopisů nazvanou Z Františkových Lázní a dále se soustředila na psaní dramat. Počáteční neúspěchy své literární dráhy svěřuje svému deníku, jehož psaní jí pomáhá vyrovnat se s kritikou v dramatické oblasti. Zlom nastává s románem Božena, který je skvěle přijat nejen čtenáři, ale i kritiky. Následuje próza Hodinářka Lotti, Die Freiherren von Gemperlein, Dorf - und Schloßgeschichten, Obecní dítě, Dvě komtesy, Krambambuli, Štědrý večer slečny Zuzanky, Ohne Liebe atd. V roce 1901 získala čestný doktorát na Vídeňské univerzitě a o deset let později byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 12. března 1916 ve Vídni umírá.
Turistickélisty.cz informovala Mgr. Dagmar Šnajdarová, PR, Národní památkový ústav, Územní památková správa v Kroměříži.
(lh,turistickelisty.cz,foto NPÚ)
Email
Tisk
